Antitrombin
III v plasmě
Antitrombin III je fyziologický inhibitor inaktivující trombin a faktor Xa. Snížené množství ATIII bývá při jeho nízké produkci v játrech, při zvýšené spotřebě při intravaskulárních trombózách, sepsích nebo při nefrotickém syndromu. Je indikátorem poruchy jaterní buňky a diseminované intravaskulární koagulace.
Při sepsích je spotřebováván i nekoagulačními mechanismy - cestou prostacyklinů snižuje toxické působení leukocytů a snižuje poškození cévní stěny a její propustnost (brání orgánovému poškození).
Pro antikoagulační efekt heparinu, který je antitrombinem zprostředkován, je potřebná hladina více než 30 %. Hladina AT III u mužů klesá s věkem, u žen po menopauze je nižší než u mužů. Děti do půl roku života mají sníženou hladinu, poté hladina AT III dosáhne normálních hodnot.
Abstrakt
Antitrombin (AT) je jednořetězcový
alfa-2-glykoprotein, o molekulové váze 62 000 Da. Gen pro jeho syntézu je
uložen na chromozomu 1. Patří mezi inhibitory proteáz a je základním inhibitorem
aktivovaných koagulačních faktorů. Patří mezi negativní reaktanty akutní fáze
zánětu.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Biologická, chemická nebo fyzikální charakteristika
Molekula AT má 2 funkční oblasti. Reaktivní
část (RS – reaktive site) pro aktivované faktory a část vážící heparin (HBS –
heparin binding site). Inaktivace aktivních koagulačních faktorů probíhá vazbou
na RS v poměru 1 : 1. Vzniká tak komplex aktivovaný faktor – antitrombin,
který je inaktivní a je odstraněn v RES z cirkulace. Vznik komplexu
je výrazně (2000x až 4000x) urychlen za přítomnosti heparinu. Negativně nabitá
molekula heparinu se nekovalentně váže svou pentasacharidovou sekvencí na HBS
antitrombinu - na pozitivně nabité Arg47 (A - helix) a Lys125,
Arg 129, Arg 132, Lys 133 (D – helix). Tím změní konformaci molekuly antitrombinu a
zvýší dostupnost RS pro aktivované faktory. Nízkomolekulární heparin má menší
molekulu a konformační změna je jiná. Proto se projeví ve snížené
schopnosti vyvazovat FIIa, schopnost vazby ostatních aktivovaných faktorů
zůstává. Frakcionované hepariny jsou proto charakterizovány poměrem anti
IIa/anti Xa aktivity. Nefrakcionovaný heparin má tento poměr 1/1, frakcionované
hepariny od různých výrobců se v poměru liší (závisí to na velikosti
molekuly).
Kromě různých heparinů zvyšují inaktivační reaktivitu
AT i glykosaminoglykany z endoteliálních buněk (heparan-sulfát, endogenní
heparin, dermatan-sulfát).
Fyziologická, patologická role
Antitrombin je základním inhibitorem koagulačního systému. Vyvázáním
aktivovaných faktorů (nejvíce IIa, Xa, méně IXa, XIa, XIIa, kalikrein)
zpomaluje rychlost koagulace. Základním předpokladem správné funkce je jeho
dostatečná hladina a správná chemická struktura aktivních center.
Deficit antitrombinu I typu – pokles hladiny (nízká aktivita i hladina
antigenu):
Deficit antitrombinu II typu – funkční defekt (nízká funkční aktivita
při normální hladině antigenu):
Původ, zdroj, vývoj
Antitrombin je syntetizován
převážně v játrech, menší měrou v endoteliích. K jeho syntéze
není nutná přítomnost K vitaminu.
Orgánová, tkáňová lokalizace
Je přítomen v plazmě i v mimo cévy ve tkáních. Hladiny jsou
v obou systémech v rovnováze.
Normální aktivita v plazmě dospělých je 0,8 – 1,2 (80 – 120%). U
novorozenců je nižší 0,5 – 0,7 (50 –
70%). Tato nižší aktivita je kompenzována vyšší hladinou alfa-2-makroglobulinu.
Aktivita kritická z hlediska trombofilie je 0,5 (50%), u těhotných již 0,8
(80%).
Biologický poločas, doba přežívání
Poločas v plazmě je 45 – 60 hodin bez přítomnosti heparinu. Heparin
zvyšuje obrat a zkrátí poločas na 37 hodin.
Literatura
Kolde H.J.: Haemostasis, physiology, pathology, diagnostics, 2001
Malý J. a kol: Antitrombin III u některých stavů ve vnitřním lékařství,
Vnitřní lékařství 43, 1997, str 645 – 648
Michiels j.j., Hamulyák K.: Laboratory Diagnosis of Hereditary
Threombophilia, Seminars in thrombosis and hemostasis, 1998, Vol.24, No 4
Kvasnička j.: Trombofilie a trombotické stavy v klinické praxi,
Grada 2003
Autorské poznámky
Eva Fenclová