Albumin v séru
Abstrakt
Albumin je hlavní protein krevní
plazmy, tvoří přibližně 60 % celkové hmotnostní koncentrace plazmatických
proteinů. Syntetizován je v játrech. Z klinického hlediska je
významný pokles koncentrace. Příčinou může být pokles syntézy (těžké poškození
jater, proteinová malnutrice), zvýšený katabolismus (akutní stavy), zvýšené
ztráty (močí, kůží, stolicí), změna distribuce v tělních tekutinách a
hyperhydratace. Albumin se významně podílí na regulaci onkotického tlaku
krve a ovlivňuje tak distribuci vody mezi intravazální a intersticiální
tekutinou. V případě hypoalbuminemie proto dochází k tvorbě otoků.
Nedostatek albuminu má také vliv na biologický účinek řady látek, pro něž je
transportním proteinem (např. léky, hormony). Příčinou hyperalbuminemie bývá
dehydratace. Metody stanovení jsou založeny na tvorbě komplexů
albumin-anionické barvivo (BCG, BCP) nebo na využití imunochemických technik
(turbidimetrie, nefelometrie).
Fyziologická
variabilita
Snížené koncentrace nacházíme v těhotenství,
kdy roste objem extravaskulární tekutiny. Koncentrace v plazmě klesá proti
původní koncentraci až o 20 %.
Intraindividuální variace
v delších časových intervalech jsou 30 %.
Nižší koncentrace albuminu mají
černoši. Ke snížení dochází také při delším lačnění a ve stáří.
Na koncentraci má vliv tělesná poloha,
vstoje nalézáme hodnoty o 10 až 15 % vyšší než vleže.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
1) snížená syntéza
(játra)
2) zvýšený
katabolismus (nemocní v akutních stavech)
3) zvýšené ztráty mimo
organismus (moč, GIT, kůže)
4) změny
v distribuci
5) hyperhydratace,
dehydratace
Snížení koncentrace (hypoalbuminemie)
Jde o častý nález u
různých chorob. U chronicky vyvinuté hypoalbuminemie může být deficit albuminu
150 až
·
těžké hepatopatie (pokles poměru albuminu ke
globulinům); jaterní cirhóza je obvykle spojena s hypoalbuminemií (méně
než 30 g/l) z důvodu a) zvýšení onkotického tlaku krve (zvýšené
množství imunoglobulinů), což vede ke snížení syntézy albuminu, b) ztrát
albuminu do třetího prostoru
·
proteinová malnutrice, zvláště u starších pacientů; vede
ke snížení syntézy, velikost otoku koreluje s koncentrací albuminu
jen slabě; při hladovění dojde k poklesu koncentrace pod dolní referenční
hranici nejdříve za 1 týden, při chronických malnutricích se do oběhu přesunuje
extravazálně uložený podíl albuminu; jako indikátory proteinového deficitu se
kromě albuminu používají transthyretin (prealbumin) a protein vázající
retinol, které mají kratší poločas
·
akutní záněty, nádory, akutní stavy - albumin je
negativní reaktant akutní fáze, dochází ke kompenzačnímu snížení
syntézy (projeví se poměrně pozdě, vzhledem k dlouhému biologickému
poločasu) nebo ke zvýšenému katabolismu (zánětem nebo nádorem indukovaná
hypoalbuminemie), koncentrace celkových proteinů bývá normální; např. u akutní
hepatitidy nebo chronické cholecystitidy bývá albumin snížen na 30 - 35
g/l
·
polyklonální (chronický zánět) a monoklonální gamapatie
(např. plazmocytom - snížení koncentrace albuminu je obvykle spojeno se špatnou
prognózou)
·
vnější ztráty (nefrotický syndrom, popáleniny,
exsudativní enteropatie)
·
ztráty do třetího prostoru (otok, ascites)
·
zvětšení distribučního prostoru (sepse, šok)
·
hyperhydratace
·
analbuminemie - velice vzácný vrozený defekt syntézy,
koncentrace dosahuje max. 10 % normálu (i pod 2 g/l); onkotický tlak
bývá poloviční než u normálních koncentrací albuminu, pouze mírné edémy -
kompenzačně se zvyšuje tvorba jiných proteinů; pacienti jsou většinou klinicky
zdraví, mívají hypercholesterolemii a zvýšenou koncentraci lipidů
Zvýšení koncentrace (hyperalbuminemie)
·
téměř vždy jde o pseudohyperalbuminemii, např. při
dehydrataci.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Tvorba otoků:
Vzhledem
k významnému podílu albuminu na udržení onkotického tlaku krve, který se
podílí na udržování vody v krevním oběhu, dochází při hypoalbuminemii
k úniku vody z cév do intersticia.
Změna farmakokinetiky léčiv vázaných na albumin:
Při hypoalbuminemii dochází ke zvýšení koncentrace
volné farmakologicky aktivní frakce léčiva z důvodu překročení vazebné
kapacity jejich transportního proteinu. Změny jsou patrné při snížení
koncentrace albuminu pod 30 g/l. Terapeutická odpověď je rychlejší
nebo silnější, avšak kratší, než v případě normální koncentrace albuminu.
Dochází k častějším příznakům intoxikace léky. Silně se na albumin váže
např. kyselina valproová a phenytoin. Při dlouhodobé léčbě steroidy dochází při
hypoalbuminemii k aktivaci vředové choroby žaludku 2 až 3 krát častěji
(vedlejší příznak léčby). Po thiopenthalu je výrazně prodlouženo buzení
nemocného.
Ovlivnění koncentrace dalších látek, které
jsou v plazmě vázány na albumin:
např.
hyperthyroxinemie - při vrozené dysalbuminemii z důvodu zvýšené afinity
albuminu pro tyroxin: koncentrace celkového tyroxinu je zvýšená, volný tyroxin
je normální (familiární dysalbuminemická
hyperthyroxinemie)
Omezení stanovení
Zabránit hemolýze, lipemie zkresluje výsledky.
Odběr vleže nebo alespoň 15 minut před odběrem by
měl pacient sedět (vlivem hemokoncentrace roste při poloze vstoje
koncentrace proteinů o 5 - 10 %).
Pacienti po léčbě plazmaexpandery mají koncentrace
proteinů, včetně albuminu, sníženy (zvýšením onkotického tlaku došlo
k přesunu části tekutin z intersticia do oběhu).
Použití pro klinické
účely
Klinický význam má pouze pokles koncentrace,
absolutní zvýšení množství albuminu se v organismu nevyskytuje. Vyšetření
albuminu se používá k posouzení míry deficitu proteinů v dietě,
proteosyntézy v játrech a onkotického tlaku krve. Jde pouze o celkový,
hrubý indikátor nutričního a zdravotního stavu organismu, významný zvláště u
starých a chronicky nemocných lidí. Snížení koncentrace albuminu je obecně
spojeno s řadou onemocnění. Používá se zvláště:
1) k monitorování pacientů s akutním jaterním
onemocněním
2) při podezření na jaterní cirhózu a monitorování
průběhu
3) jako diagnostické vyšetření u edematózních
stavů
4) k určení prognózy u starších
hospitalizovaných pacientů
5) k posouzení nutričního stavu
Appendixy
Při terapii v akutních stavech je albumin
podaný infuzí z 50 až 80 % katabolizován. Doporučuje se jeho podávání jen pro
zabránění poklesu koncentrace pod 25 až 30 g/l.
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (červen 2002)
recenze Miroslav Engliš (říjen 2002)