Myoglobin
v plasmě
Abstrakt
Myoglobin v plazmě se využívá jako kardiomarker s rychlou
odpovědí na nekrozu kardiomyocytu, ale s nízkou specifičností. Využívá se
především vysoká negativní prediktivní hodnota tohoto stanovení (vyloučení
akutní koronární léze při negativním výsledku vyšetření).
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Při infarktu myokardu se myoglobin uvolňuje
z kardiomyocytu velmi rychle a díky své nízké relativní molekulové
hmotnosti proniká snadno do oběhu (na rozdíl od CK, resp. CK-MB, které mají
významně vyšší relativní molekulovou hmotnost a z ložiska nekrózy
v myokardu přecházejí do oběhu převážně lymfatickými cestami). Při
překročení kapacity lymfatických odvodných cest dochází k přímému přestupu
do krve. K vzestupu myoglobinu dochází již za 2 hodiny po začátku
onemocnění, hladina kulminuje po 6 - 9 hodinách a do 36 hodin se obvykle vrací
do referenčního rozmezí. Falešně vysoké hodnoty myoglobinu v séru však
mohou být podmíněny paralelním poškozením kosterního svalstva (např. zhmožděním
při manuální resuscitaci apod.) a jeho sníženou renální filtrací při renální
insuficienci.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Za šokových situací spojených s vysokým vylučováním myoglobinu do oběhu může dojít k precipitaci myoglobinu v renálních tubulech.
Referenční intervaly
Referenční rozmezí myoglobinu v séru je udáváno
– závisle na metodě stanovení – v rozsahu 30 - 80 µg/l, hodnoty u mužů jsou
přibližně o 25 % vyšší než u žen, s věkem se hladina mírně zvyšuje.
Použití pro klinické účely
V diferenciální diagnostice a rozhodovacím
postupu u nemocných s bolestí na hrudi je stanovení myoglobinu jako
časného markeru dnes metodou volby, rozhodujícím parametrem je jeho negativní
prediktivní hodnota (40 % za 1 hodinu po začátku onemocnění, 60 % za 2 hodiny,
90 % za 3 hodiny, 96 % za 4 hodiny). Nezvýšená hodnota myoglobinu u nemocného
s bolestí na hrudi mezi 2.-12. hodinou po začátku onemocnění
s vysokou pravděpodobností vylučuje akutní infarkt myokardu. Zvýšená
hodnota má být doplněna vyšetřením kardiospecifického markeru, v praxi
dnes vyšetřením cTn. U nemocných, kde nelze určit začátek onemocnění a
v případech, kdy onemocnění začalo před více než 24 hodinami, může vzestup
myoglobinu již odeznít; v těchto případech bývá ještě zvýšená hodnota
CK-MB, metodou volby je však stanovení cTn. Při diagnostice poškození myokardu
je dnes myoglobin nejčastěji doporučovaným a používaným kardiomarkerem v časné
fázi onemocnění. Paralelním stanovením karboanhydrázy III, která se
vyskytuje jen v kosterním svalstvu a ne v myokardu, lze
kardiospecifickou hodnotu vyšetření
myoglobinu zvýšit. Negativní prediktivní hodnota vyšetření myoglobinu (
60% za 3 hod. po začátku ischémie, 90% za 4 hod.) je velmi cenná
v rozhodovacím postupu při vyloučení akutní koronární léze.
Autorské poznámky
.